Autoři: Eva Klápšťová + Milan Valeš

Projekt vznikl z iniciativy zaměstnaců, kteří dvorek využívají jako odpočinkové místo; a plně vybetonovaná plocha jim nevyhovuje. Projekt i realizace je placena ze sbírky zaměstnanců, kteří aktivně participovali na projektování a svépomocí provedou realizaci. Objekt i dvůr je pouze pronajatý, proto nelze provést trvalé změny. To klade na návrh jasné požadavky – všechny úpravy musí být vratné, levné a proveditelné svépomocí. Jako hlavní prvky tak byly zvoleny nádoby na rostliny vytvořené z pestře pomalovaných seříznutých použitých barelů a subtilní konstrukce z ocelových lanek.

Dvůr je charakteristický svou členitostí, štíhlými zálivy a výškou přilehlých stěn. Jižní orientace prosluní všechny části dvora, přilehlé stěny fungují jako odrazové plochy světla do místností. Úpravu dvorku lze rozdělit do tří částí, které odpovídají jeho členění: Pergola u vstupu do dvora. Dvorek do „L“ a hubený záliv.

Pergola s popínavími rostlinami u vstupu vytváří přechod mezi vnitřním a vnějším prostředím – venkovní místnost, útulný kout v jinak hlubokém zálivu dvora. Tvoří závětří – vznikne tak obytné mikroklima. Pergola bude mít podobu lehké sítě z lanek.
Střední část od „veřejné“ v návrhu odděluje nízký záhon v dřevěném rámu – záhon může plnit funkce od relaxační na posekaném trávníku až po pěstování zeleniny, případně strom v hlubším truhlíku (ze seřízlého ocelového barelu). Okraj záhonu tvoří lavici k posezení. V letních měsících by střední část dvora mohla být stíněna plachtou (například starou windsurfovou plachtou, nebo impregnovanou celtovinou).
Hubený záliv má spíše pohledovou funkci, jeho úpravou bude záhon složený z několika seřízlých a výrazně barevných barelů s výsadbou extenzivních trvalek a popínavých a plazivých rostlin které se v čase rozrostou v prostoru.
Dvůr může být vybaven lehkým zahradním nábytkem a spoustou rostlin ve volných květnících dle vůle uživatelů.