Autor: Jan Márton
Tato úvaha vedla autory řešení k použití dvojité vrstvy balíků ve stěnách o síle 560-700 mm dle druhu balíků. Mezi výhody patří zejména fázové překrytí spár a tím snížení rizika částečného znehodnocení parametrů tepelné izolace, jak se to může dít při balíkování v jedné vrstvě při nedocpání některých spár. V mírném klimatu ČR pak toto balíkování pro dosažení požadovaných tepelně-izolačních parametrů běžného rodinného domu postačí. Případně lze sloupky two-by-four konstrukce vyplnit našlapanou slámou (případně konopím nebo jinou izolací); to je třeba zejména v oblastech horského klimatu či obecně severních Čech (optimalizováno v PHPP). Nevýhodou je efekt silné stěny, se kterým je nutno se architektonicky vypořádat.
Pro jablonecký dům byla vymyšlena metoda dvojitého balíkování, pro použití na severní a západní fasádě, které obsahují minimum okenních otvorů. V jižní a východní stěně je použito tenčí skladby stěny, která kombinuje jednoduché balíkování s foukanou celulózou, aby hluboká ostění neubírala denní osvětlení a sluneční svit interiérům.
Dvojité balíkování – schéma kotvení. Spáry jsou překládány ve vodorovném směru o ¼ délky balíku, ve svislém směru o ½ výšky balíku. Protože je délka balíků vždy mírně odchylná, je nutné začínat izolování od rohů, kde vyžadujeme nejpevnější vazbu, směrem dovnitř stěny k otvorům oken a dveří. Překrývání spár je třeba řídit pro každou šáru balíků individuálně, pokud se spáry blíží více než na ⅛ délky balíku, je třeba zvolit balík jiné délky nebo délku balíku upravit. V praxi lze však téměř vždy balíkovat bez zdržování se krácením.
Malé okenní otvory používané pouze pro větrání a zběžné přisvětlení místností ve všech stěnách kromě jižní – dispozice RD v Třebosicích (Ing. arch. Ondřej Teplý)
Rodinný dům v Třebosicích je navržen s viditelnou vnitřní konstrukcí, takže vrstva OSB3 desek se nachází vně a poskytuje rovnou plochu pro přikládání balíků. Bodovými prostupy mezi balíky jsou protaženy polyethylenové úvazky sponkované přes OSB destičku k OSB3 závětrné vrstvy. K úvazkům jsou vázány vnější latě přitahující balíky ke stěně. Latě jsme přitahovali k balíkům váhou vlastních těl na maximum, které se však především v různých výškách lišilo (rozdíly v použité síle i hustotě balíků). Problém nerovnosti se ukázal v momentě, kdy měl být k latím kotven vnější obklad a bylo třeba podklad složitě vyrovnávat. Vznikla tak do budoucna otázka, jak zabránit nerovnosti stěn, má-li na ně být obklad aplikován.
Pro jablonecký dům jsme pro dosažení větší rovinnosti zvolili odměřování vzdálenosti latí od konstrukce ocejchovanou starou lyžařskou hůlku (mimo lyžařské oblasti lze samozřejmě konvenčněji použít závitovou tyč), protahovanou skrz balíky v kombinaci se zavěšenými olovnicemi na rozích. Výsledek byl výrazně lepší než v Třebosicích, i když mírné nerovnosti (0-3 cm) zůstaly a musely být vyrovnány v roštu pod obkladem. Do budoucna navrhujeme využít olovnic i v ploše stěn a zajistit tak dvojitou kontrolu rovinnosti, jsme přesvědčeni, že takto je možné dosáhnout nerovností do 0,5 cm, což v kombinaci s obkladem z překládaných prken již může znamenat možnost provedení obkladu bez vyrovnávání povrchu.
